Sbohem, tužko!

Sbohem, tužko!

Anotace: Taková malá ironicko-vážná vzpomínka na tužku...

Upaluji tužku,
slyším ji, jak křičí,
její krve stružku,
která tuhu ničí.

Do půlky je černá,
do té druhé žlutá,
vždy mi byla věrná
a já jsem k ní krutá.

Ohořelé touhy
způsobují ztrátu,
vykotlané strouhy,
vypláču se blátu.

Zemřela a přesto živá,
tužka v mojí ruce.
Jen ta melodie tklivá
zní jak revoluce.

Ne hrob nechť je vytesáno:
,, Snad se něco změní! ''
Na pohřbu pak skandováno:
,,Její styl byl mění!''

Ironický smutek,
to je celá ona,
nepláču a skutek utek,
sesouvá se opona.

Každý má svůj cíl,
každý konce dojde.
Moje tužka byla borec,
v nebi jí to projde..
Autor Barpob, 01.04.2009
Přečteno 287x
Tipy 6
Poslední tipující: nejsembásník, Isobel, kikis, Hazentla, Nergal
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Až mi jí chuděry bylo vážně líto...

:)

02.04.2009 08:37:00 | Isobel

Hmm...Upalování tužek jsem prodělala jen jednou v životě...pak mi nějak došlo, že si jich vážím, že bych bez nich byla ztracená...moc se mi to líbí!

01.04.2009 14:51:00 | kikis

Ani bych nerekl, ze je to vzpominka na tuzku, ale krasne napsana alegoricka basnicka.

01.04.2009 12:05:00 | Nergal

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí