Zvadlé kvítí

Kaštan ti do hrobu přiložím
bys spát mohl s vůní podzimu
a vyhl se na nebi všem lžím
co lidé v náruči snesli mu
pak obejmu se slzou na dlani
knížky cos kdysi mi daroval
a pohladím peříčka havraní
ač před nimi jsi mě varoval
neber to snad jako neúctu ke smrti
že neměním kvítí již zvadlé...
Navždycky zůstanu v zoufalém objetí...
Děvče za lásku padlé