První let

Jsi jako pěnkava
při prvním letu.
Duši ti protkává
nit z krásných květů.

Jsi jako drozd
při prvním letu.
Že radost máš,
sděluješ světu.

Jsi jako špaček
při prvním letu,
leč jeden háček
přeci jen je tu.

Snadno hlas ptačí
sonáty hvízdá,
však hlas nestačí
k odletu z hnízda.

Hvízdej si, prozpěvuj
zvonivý menuet,
leč neuspěchej svůj
život, svůj první let.

Tvé srdce asi
po tajích touží.
Ale slabá jsi,
vždyť skončíš v louži!

Počkej, až dospěješ,
vykveteš v sílu.
A pak si leť, kam chceš,
třeba až k Nilu...

Teď jsi však ptáče,
času máš dost.
Nech toho pláče,
hledej radost.

V nejedné chvíli
v životě poznáš chlad.
Tak proč čas milý
chtěla bys uspěchat?

Dětství ti zmizí,
až přijde první let.
Pak těžší, cizí
bude se ti zdát svět.

Dětství je krásné,
však je jen host.
Odejde, zhasne...

...času máš dost.