Čtení

Anotace: Nikdy není dobré, když víme víc, než bychom vědět měli...

Přede mnou leží bílý list,
list plný drobných písmenek.
Ach, kéž bych neuměla číst!
Čtení, toť velmi špatný lék.

Je to lék proti hlouposti,
ale i proti fantazii.
Proto je mi teď ke zlosti,
že vědomosti ve mně žijí.

Kdybychom neznali písmena,
s radostí bychom dopis celý
od adresy a od jména
přečetli tak, jak bychom chtěli.

Nikdo by nás jím neurazil,
nikdo by nás jím nezranil.
A vítr by srdce nezmrazil,
život by byl text krásných chvil.

Byl by snadný a bez starostí,
a každý by se jenom smál.
Štěstí by bylo všude dosti,
nikdo by se písmen nebál.

Život by se podobal hrám
lesních víl a rusalek.
Leč když písmena dobře znám,
musím se báti obálek.

A cítím malé zaváhání,
když přede mnou teď leží list.
Snad nebude to smutné psaní?
...
Tatínku, odnauč mne číst!