...a v tom se zračí kousek předešlého světa

Bojím se lidí
a bojím se jich znova
měsíc má zjizvenou tvář matadora
úsměv je úlisný
dívá se jak z jara
v zahrádkách opilci
co prosí o cigára
Dýchat jen levou plicí
a napolovic k tomu
Jen zničená a zšeřelá
se vracet nocí domů
Stromy jsou pokáceny
je pusto po tom sadu
Smutek mne otupil
tepe tam někde v zadu

Duši mít celistvou
slepenou chemoprénem
Jít lehkým krokem
být prosta velkých břemen

Pohledy do zrcadla
z očí plných bolu
blýská se příslib
dalších chvílí v alkoholu

Nechci být přítěží
a teď zřetelně vidím
co jsem tu zničila
kdo všechno mi chybí.
Pozpátku běží čas
myšlenka před příčinou
snad už se netrápit
smyšlenou světovinou.