Anotace: Originál: http://www.mvj.cz/2009/poezie/lide/uvnitr-chladu/
Sbírka: Jungovi světlé přežitky
Vše,
všechno
svět
jednou přebolí
vymizí
uhrane se pohledem
průzračným potokem
vyschlým údolím slz
šedivými vlasy
stane se
i poslední bytost
schránkou
opraženou kůží
pod posledním letním sluncem
v krabici z nedostatku dřeva
tou předposlední
zbytečnou
omáčkou
na dezertu.
Každý každému svému
pomníku
z přežitku
dá svůj poslední polibek
na čelo z mramoru
s pozlaceným
iniciálem
minulost pro nezamyšlení
sladce spící
uvnitř chladu
vydechlé skály
vytěžené.
Kouzelná báseň na takové téma,vnímáš detaily s pocity,skoro bych řek,že se se slovíčky pitváš.
14.10.2010 21:16:00 | Danger
četla jsem pomaloučku pomalu, poslouchala Radiohead a představovala si, podle tebe, jaké asi je, nebýt tady, nedýchat, necítit kapky deště na kůži, nevnímat hlasy, ani všechny vůně světa...Prostě nebýt, nemoci číst básně a ráno se probouzet.
ta báseň je dokonalá, když se člověk začte, vnímá každé ze slov, která jsou opravdu pečlivě vkládána vedle sebe, jeho mysl dojde jakéhosi klidu...Takže děkuji:)
09.04.2009 22:30:00 | Sunny