Do tváře života
tiše pohlížím
V zrcadle nahota
civí mi z vin
Na duši rozpuštěná
sladká chuť medu
Leptaná solí
slzných jezů ledu
Od vztahových řezů...
V třaskání duše
přerývám okamžiky
Lopatkou od hlíny
převracím splíny
Minulých rán...
A hejno vran
s jarním poselstvím
Otvírá chrám
voňavých dní
Jak zvláštní jsou tvoje básně, ale když si je přečtu víckrát, chutnaj krásně.
06.04.2009 21:54:00 | Kars
Splíny nechej odplout... daleko preč, je jaro, všecko začíná se probouzet... nový starty, nové životy, snad přinde více štěstí a lásky... opraší se city, které upadají v zapomnění. Snad více si lidé uvědomí, že Slunko, není jen to co svítí, ale také jsou jím Ti jež máme vedle sebe...
06.04.2009 15:04:00 | NikitaNikaT.
...hned se člověku s tvých básní lépe dýchá ten jarní provoněný vzduch , je to moc podařené , hlavně ty poslední sloky , ty mě braly snad nejvíce ...Jirka
06.04.2009 08:11:00 | kavec