Nekroláska

Mé tělo leží si
poklidně na loži
Nic nechce už
po ničem netouží

Oči má zapadlé
a tak trochu kalné
Kdo zaplatí za něj
tak drahé „balné“?

Ra’e vrhá na něj
Sluneční slzy
Setmí se a nastane
staletí hrůzy

Nehybně leží mé tělo
a vzývá nadčlověka
Jen pramínek krve
z modravých úst mi stéká

Ten jediný pramínek krve
živí je
Stéká ti na dlaně
a prosí je

ať pohladí mé
neživé čelo
ať spojí se s mým
zase tvé tělo

Polibek dala jsi
mé mrtvé schránce
což ve mně vzbudilo
instinkty samce

Neživou rukou jsem
tě k sobě přivinul
tak jako dřív –
jako bych nezhynul…

Na klín jsi mi dosedla
docela vzrušeně
sama ses divila
jak bylo kamenné
mé chladné pohlaví…

Tak sis ukojila
svůj tajný chtíč –
a pak jsi přinesla
ze sklepa rýč –

a celá vzrušená šest stop jsi kopala…