Schody

O půlnoci pršelo,
na mramorovém schodišti
krčila se zima.
Nevěřil´s zvonům
jen v bušení spánků.

Pouliční lampy mrhaly časem
ševelení pravdivých barev
usnulo
drobně mží.

Nejsi sám jen nevíš,
jak stvořit si další svět
z cihel a kamení,
dlaně vychládají
když srdce dodoutnává.

Myšlenky skáčou po schodech,
olamují rohy
těžší olova tvrdší křemene
hlava padá.

Strom zazelená nocí
tma nezakryla cit
v nočním nebi láska,
v černé duši svit.