Anotace: Nevím co k tomu mám napsat, prostě mě to tak nějak napadlo. Jedna z mých prvních českých básniček.
Tolik kolik je hvězd na nebi,
Já mám přátel tady na zemi
Však některé svítí jasněji
A já si pod nimi připadám jistěji
Jejich paprsky mne oslnily,
Až z té dálky obejmuly
Občas některá hvězdička vyhasne,
Mně je v tu chvíli do pláče
Snad někdy zaujme její místo hvězda nová
A ukáže mi místa dosud nepoznaná
Já začnu se zas radovat
A svým starým hvězdičkám děkovat,
Že nevyhasly spolu s ní
A zůstali mi v těžkých chvílích nápomocní.
Dekuji Vám všem za pěkné uvítání. Moc si toho vážím :-) zvláště od takových spisovatelů jako jste Vy.
08.04.2009 22:03:00 | ir.is
jo jo souhlasím, vítej mezi literáky ;)
a NikitaNika to krasne vystihla, myslim ze uz neni co dodat
08.04.2009 21:43:00 | strašidýlko-střapatý
Vítej na Liter.cz!
Věřím, že se Ti tu bude líbit. Je zde mnoho autorů a děl, kteří Ti budou nápomocni, kdykoliv budeš potřebovat, bo když nebudeš vědět, jak něco napsat...
Tvá první báseň by mohla dobře odstartovat Tvůj vzestup. Čtením ostatních autorů se naučíš mnoho. Přeji Ti hodně štěstí a počtení.
08.04.2009 21:40:00 | NikitaNikaT.