Skokan

Mám v sobě nějak prázdno, nějak vymeteno
a nic mě neutěší, nevím proč,
pár starých rán je dávno zahojeno
a kdosi volá no tak skoč,

mám v sobě střípky zapomnění,
mám v sobě jako po vymření,
místo čaje ranní kávu,
místo cigarety trávu,

hlava se mi kolem točí,
nežli skočím, zavřu oči,
pomyslím si na Tebe
a že letím do nebe,

tam jsi ty, můj anděli,
ležíš v bíle posteli,
do tmy hledí Tvoje oči,
skočím a celé to skončí,

noha stojí na okrají,
kolemjdoucím dech se tají,
někdo z dálky na mě křičí,
už mám strach, už mě to ničí,

zas a znova křičí hlas,
neúprosně letí čas,
podívám se do propasti
a prožívám chvíle slasti,

ten hlas byla vlastně máma,
vystydne mi ranní káva,
nekouřím a kávu nechci,
neskáču a svět je hezčí.