někdy jsem už jen skořápka...
někdy jsem už jen skořápka...
.
...a nic mě nebolí
slzy jsou pryč a ze soli co zbyla
je cesta – vinoucí se, bílá
na polích se kroutící
až do hor a za řeky a moře
poutníci za iluzí věčných světel
a chtíč místo kompasu
jak Šemík u Neumětel
vzlétnout bezděky
hrábnout do vlasů
shořet spolu v horečkách
a nemyslet na zadní vrátka
nebo kolečka
žít bez pozlátka
protože naděje sice umírá poslední
ale nikdy se už nevrátí
ani žádný z dní
ta cesta dál se klikatí
tak předlouhá... tak krátká
...a dobrého je po kapkách
.
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Dalo by se napsat toli slůvek, co tahle básenka vyjadřuje, ale zkrátím to, protože kratší verze je v temto případku lepší. Je to skvěle napsané, život sám, krásné dílko. ST! víc není potřeba.
17.04.2009 22:39:00 | NikitaNikaT.
Dobrého po kapkách...ale tahle básnička přímo teče : )
12.04.2009 22:53:00 | Pokusný králík s melounovou náplní
