Tváře rozleptané léty soli
oči rozepřené proti spánku
sny totiž bolí
Rukavice ztvrdlého asfaltu
mi každé ráno umývají tváře
a z kůže odírají zbytky noci
Myslívám na tebe, tvůj odraz v zrcadle
bývá k ránu dost rozmazaný
proč jen se bojím otočit?
Na tohle prostě nemám slov.. mluví mi to z duše, i to zrcadlo tu mám. Dokonalé verše. Děkuju, ST
13.04.2009 09:54:00 | Ještě dítě