Já na houpacím koni
-
životě,
jak v rýžovém poli
tvých představ
se houpu.
Každé zrnko- jiná pravda,
neměnná,
každé z nich jiné ty,
v každém z nich
jiná já
a
nahoře- dole
mé štěstí- neštěstí.
V rýžovém poli
se nacházím i ztrácím
a jeho květy?
Jen poušť pro toho, kdo nevidí...
Kdopak tady chce přestat psát? To přeci nejde, básník tohle nedokáže. Občas je jeho duše přeplněná studna a on musí něco odčerpat. Protože vždycky bude někdo, kdo pocítí žízeň a rád se napije:)
15.08.2009 23:01:00 | Sunny