EVINO ROUCHO

***

Nesu si světýlko
na dlouhé tyči
je to jen lampion
co se mnou cvičí
Je to má cesta
na konci ranveje
trochu už bliká
s pocitem naděje
Svítí však barevně
má v sobě oheň
tak za ním pořád jdu
cítím tu výheň
Ďábelské teplo
spaluje stopy
za mnou však řada
lidí bez cnoty
Plouží se do pekel
moc se jim nechce
stále se ohlíží
já však jdu lehce
Začínám zrychlovat
ty svoje kročeje
oni však váhají
hrůza je obleje
Za svoje manýry
ohledy na sebe
stáje jen myslí...myslí jen na nebe
Co bych tam dělal
poslouchal kecy
pořád jsem naslouchal
já to už nechci
Chci slyšet oheň
praskání pod kotlem
vychutnat soudný den
těch trosek kolkolem
Čertice zarostlé
vrtí si ocasem
převleky nemají
koukám se s úžasem
Nemají zábrany
hýčkané studem
jsou chytré potvory
řekl jsem ámen
Zahřměly hromy
blesky jsem neviděl
vylez jsem z kotle
vůbec se nestyděl
Stojím jak Adam
v Evině rouchu
vrhly se na mne
teď jsi náš hochu
Tak jsem jim vysvětlil
děvenky moje
život je peříčko
a o tom to je
Denně se modlí
vzývají pána
jen v kotli naproti
vaří se panna

***