Ráno jsem sotva vstala...
se stoupajícími vzdušnými proudy
jsem přec jen rozeznala kus chleba
od země hroudy,
a tak jsem si ho dala.
A denně čekám toužebně
na víry vzniklé nadzemně,
pak točím se a tančím s nimi
- s vizemi tolik emočními...
že zpívám (ač neumím)
že tančím baskicky (ač upadám)
že brečím nad světem (neb rozumím)
že přesto chci žít dál (ač rozum postrádám)...
A jestli slyšet chceš,
tak o tom zazpívám
jen Tobě...
o maj gat!
chleba chci si dát!
přitom tvoje verše..
jen tak přečítat..
mnamka!
(hlavne prvnipulka ta druha taky..neboy .o)
14.04.2009 20:55:00 | Bean
Líbí a moc :-)
Jo tyhle hrátky s větrem jsou úžasná věcička..ale pozor, je to zrádné! Člověk může v lepším případě i nastydnout...
13.04.2009 20:01:00 | Chancer
ST! za velmi působivý obsah, skorem až dojemný, co se týče závěru. Uchvátilo mne to.
13.04.2009 18:05:00 | NikitaNikaT.