Kamenný dům, dřevěné okenice,
plůtek, branka a schůdků snad pět.
Nechci už vzpomínat, kolik je to let.
Je to tak dávno...
Za domem růže, trávník s lavičkou,
záhony bazalky a oregána,
zahrada levandulí lemovaná.
Ach ta vůně....
Malý Christian bere mě za ruku.
Viens! Pojď, pojď se mnou dál.
Usmíval se a stál.
A já ráda šla...
Za námi Marcel a Janine,
bratr Serge a taky kocour Minulik,
ten k nohám se mi přitulil.
Jako by mě už dávno znal...
V rohu zahrady starý fíkovník.
Jak hodí se k tomu obydlí!
Po chvíli sedli jsme si na židli.
A bylo to nádherné....
Bylo nás tam plno za chvíli
a jeden přes druhého jsme mluvili,
popíjeli víno, hrál akordeon.
A zpívalo se...
Nedá se zapomenout na tu pohodu,
tu vůni a chuť skvělého vína,
v albu několik fotek mi připomíná
pár dobrých přátel...
Ta věc má nádhernou atmosféru...*
13.04.2009 22:32:00 | rybí prdy
..je to prosté dílko, jakoje prosté krásné přátelství. Prostě JE ! Děkuji !!!
13.04.2009 19:42:00 | Házté
ST!!!!!!!! Tak nádherné dílko, jako bych tam s Váma byla, tíško závidím, ale ze srdénka tu nádheru Vám přeju prožít snad nejméně stokrát. Je dorbé několik dobrých přátel mít, ať už je to rodina, či opravdoví přátelé, jsou lidé blízcí, když jen tak hačánku, békankuje a popíjí... chjojky, dílko si přečtu ještě několikrát a vím, že bude patřit k těm, k nimž se ráda budu vracet.
13.04.2009 19:39:00 | NikitaNikaT.