Vztek na osud

Anotace: Někdy se taky zlobím na osud, i když mi po čase vždycky dojde, že se zlobím jen na své chyby a svůj strach.

Slunce svítí, řeka teče,
co nebylo, neuteče.
Nelze vzít, co není dáno,
mě prostě není shůry přáno.

Když u kolébky mé sudičky stály,
nejspíš s osudem mým si jen tak hrály.
Jsem jako Šípková Růženka, co spí,
s rozdílem tím, že mě princ neprobudí.
O trn šípkový lehce se píchnu
a nikdy více již neprocitnu.

Jak pak člověk věřit má,
že všemu v životě odolá???