Anotace: Nějak se mi stýská po létu kdy jsem mohl vypadnout a klidně měsíc se někde toulat
Zas noc se chýlí k ránu,
já s tužkou ke psaní;
načmárám si bránu,
z kvítků, pro paní
Nebo spíše slečnu,
s vůní fialek;
co tíhne k nekonečnu,
a láká do dálek
Maluju též klíček,
poupě sněženky;
jež nadzvedne plášť víček,
a stvrdí domněnky
Že obula mi boty,
boty toulavý;
za zvuků její noty,
křičím C´est la vie
Obdivuju tu lehkost, s níž Tvé verše plynou, jakoby jen tak mimochodem... Je vážně nádherná.
07.11.2005 18:40:00 | Ollie
Tak až zas obuješ svý boty toulavý
a zavítáš do míst, které pohladí,
pískni!!! Už teď u cesty čekám
a Beanovi i tu lanovku pustit nechám :o)
Jejky, ta je voňavá :o)))
26.10.2005 11:49:00 | Cecilka
čaj tuláku .))
seš romantik každým coulem.. dyž příroda zavolá...
je to náramně jemně napsaný.. balím baťoh a du s tebou .))
gut Tommy gut..
20.10.2005 21:08:00 | Bean
Kdyby mi někdo napsal něco podobného, asi bych mu uvěřila, že je do mě zamilovaný.
20.10.2005 20:55:00 | Písnička