Nečekaně lehce jsem směla...

Ve staré zahradě
pod duhou pavího peří
vyprázdnils´mou mysl
víc než-li mantry
recitované pozpátku

směla jsem...

voněly magnólie
tráva rostla
jako třetí
na lavičce s námi
usnula
všechna naivní očekávání

nečekaně...

znovu cítím
jaké to může být
dotknout se člověka

lehce...

jsem přelezla hladovou zeď
zbabělosti
a přiznala se
ke všemu

...a Ty jsi zůstal se mnou.