Návštěvnost
Nečekaně lehce jsem směla...
Nečekaně lehce jsem směla...
Ve staré zahradě
pod duhou pavího peří
vyprázdnils´mou mysl
víc než-li mantry
recitované pozpátku
směla jsem...
voněly magnólie
tráva rostla
jako třetí
na lavičce s námi
usnula
všechna naivní očekávání
nečekaně...
znovu cítím
jaké to může být
dotknout se člověka
lehce...
jsem přelezla hladovou zeď
zbabělosti
a přiznala se
ke všemu
...a Ty jsi zůstal se mnou.
pod duhou pavího peří
vyprázdnils´mou mysl
víc než-li mantry
recitované pozpátku
směla jsem...
voněly magnólie
tráva rostla
jako třetí
na lavičce s námi
usnula
všechna naivní očekávání
nečekaně...
znovu cítím
jaké to může být
dotknout se člověka
lehce...
jsem přelezla hladovou zeď
zbabělosti
a přiznala se
ke všemu
...a Ty jsi zůstal se mnou.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Moc hezká báseň, s nesmírnou hloubkou a upřímností... ST!
19.04.2009 15:34:00 | NikitaNikaT.
st
16.04.2009 22:15:00 | WAYWARD
Výborně :-)
16.04.2009 18:59:00 | Chancer
Oslovila, krásně vyjádřeno... ST!
16.04.2009 15:06:00 | Kapka