Anotace: ... (nevím proč, ale je to pro mě asi ještě nějak silný téma, i když můžu na vlastní kůži ještě vědět kulový... o tom, co je to hrůza, i když ochutnávky někdy stačí...)
Andělé ulic
do urvaných
křídel
sypají prach
z očí svých
snaží se vetřít
svůj žlutej smutek
na papír
všedních dnů
Tady nebude ticho
ještě se ti třesou
tvý malý ruce
dojetím
Tahleta hvězda
prostě nenosí
štěstí
Na rtech mám dotek
Tvých úst
Šeptají cosi
a není to slyšet
šeptají do tmy
šalomé
možná že pláčeš
nesmím to
vidět
nebo už nechci
víc slyšet pláč
vždycky jsi měla
jen svýho Boha
a malý nebe
žižkovský
už zas musíš jít
né nechoď
nechoď
má jediná
lásko
chtěl jsem křičet
do tvýho klína
zatlačit slzy
bolavý
padaj i hvězdy
co nosí
smůlu
a zbydou nám jen
ty hřebíky
do hlavy
jsou hvězdy, které prostě štěstím nesvítí... pro toho, kdo je má přišpendlené na ramenou ;-)
17.04.2009 15:33:00 | Jasmin de Paris
...člověk by si řekl: hele hvězda, ta musí být šťastná...a přitom i hvězdy mají svoje trápení... šťastný, je asi ten, kdo se narodí pod šťastnou hvězdou :-)
17.04.2009 15:10:00 | Lota
... i to se někdy stává ... ochutnat ano, ale s mírou nebo Mírou .?.?. :-)
17.04.2009 14:19:00 | vapiti