Prý červená mi sluší
Tak roním rudé slzy
To pláče srdce
a batikuje duši
Říkají, že krásním
a nikdo nevnímá
že slábnu vyčerpáním
a klesám
do klína
černému umírání
Tak rubáš rudý
oblečte mi
a rakev černou
jako mor
Plamenů přísvit
rudou s černou spije...
Jen hukot ohně jako chór:
zní mystická melodie
Pak v tichu
kdy pec už dodýchala
zvedne se vítr
a zazní Kalevala
Ten poryv vzduchu
jak varhan píšťaly
odnáší popel
na Sever
do dáli
Ve vytoužené zemi
spočinu navěky
Všech blízkých
smuteční obleky
splynou s bílou plání
v očekávání
zmrtvýchvstání
S létem sníh stál...
...však nikdo nepovstal...
Přál bych si spočinout taky v nějaké nádherné zemi jako je třeba Finsko..ale nepředbíhejme čas! Nádherná báseň a dost silná...
19.04.2009 12:37:00 | Chancer
ST! ale ne za smrt a smutnění... báseň překrásně napsaná, trošku mne z ní mrazí a slzu v oku zamačkávám... dojímáš mne slůvky Tvými... jež způsobují mi pláč, já vím, su jen přecitlivělá. Dílko je nádnerně napsané, tak tíško znovu pročítám... a klaním se.
19.04.2009 09:37:00 | NikitaNikaT.