Návrat
Návrat
Vracím se do rodného kraje,
cesta mým krokům přítulná je.
Obtěžkán ranci, tíhou dálek,
táhne mě srdce, vzpomínálek.
Stromy, jež výhledu mi cloní,
sázel jsem s tátou, jako vloni.
Nad lukami pohled odvrátí,
vyrostlé elektrické dráty.
Zátočina poslední plyne,
vzpomínání pohledem zhyne,
je tu vše úplně jiné.
Statek, stodola stojí samy,
nevoní z oken buchty mámy.
Hřbitůvek ztišil smutku rány.
Cesta má v dáli kopců se vine,
vše, co je drahé, jednou mine.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
Vzpomínky, stejně jako návraty do známých míst, někdy bolí a jindy hřejí. Mě Tvá báseň zahřála :-))
21.04.2009 15:58:00 | poustevník Jirka
Občas malé rytmické nebo rýmové klopýtnutí, ale celková atmosféra člověka pohltí. Pěkné.
21.04.2009 14:56:00 | Jana M.
