Zpívám blues rozbitýho okna,
který tak smutně kouká do ulice,
a stovkou střepů cení svoje zuby.
Zpívám blues rozbitýho okna,
co k ránu ztratilo svůj lesk a křičí,
že dávno není se čím tady chlubit.
Zpívám blues rozbitýho okna,
skrz který proniká sem pláč a štkaní,
jak z otevřený konzervy na bolest.
Zpívám blues rozbitýho okna,
v těch střepech příběhy se ukrývají,
lásek i nenávistí, sluncí i hvězd.
Zpívám blues rozbitýho okna,
za který dnes už nikdo neschová se
a pak, že střepy přinášejí štěstí.
Zpívám blues rozbitýho okna
co napadlo mě dneska cestou domů,
když sám jsem k ránu rozbil okno pěstí…
…
A kapičky rosy se mísí s kapkami krve
a tvoje slzy krví barví se do ruda.
Stojím tu hloupě, posté a jak poprvé
nejsem tvůj básník, jsem jen neruda…
s malým „n“….
..raději slyšet, než číst
..když uslyším, přál bych si číst
***
Jiří senior
24.04.2009 08:23:00 | j.c.
Velmi zajímavý, řekněme nadčasový obsah... Však ráda bych jej slyšela u kytary ;-)
23.04.2009 13:48:00 | Levandule
...někdy je třeba rozbít pěstí nejenom okno,naposledy jsem si zlomil ruku,už to nedělám ;)
23.04.2009 01:47:00 | WAYWARD
Ahojky strejdo, ...
čert nám to byl dlužen
... tyhle přemýšlivý melancholický duše ...
***- ... a příroda se nám směje ...včetně brablencůch .-.. *-..
22.04.2009 17:30:00 | HarryHH
Komentář není třeba nebo mě spíš nenapadá... za to ST ano... ještě do uší melodie blues a... je to..
22.04.2009 16:12:00 | labuť