Jak nám to (pěkně) uteklo

Anotace: nevím kam to zařadit ani nevím jestli to stojí za to dát to na modrou plochu...(možná strčit někam do šuplíku a hodně nadno....)

Když jsem byla malá
lecčehos jsem se bála:
od vousatých pánů až po sáně se sněhulákem.
(Te%d už jsem větší a bojím se pořád:
pavouků, hadů občas i lidí...)

Od malého mimina i sranda semnou byla.
Pak později když jsem promluvila,
rodina se za břicho popadala.
(a tu to vlastnost jsem zatím neztratila).

Jako každá malá holčička
vše jsem chtěla prozkoumat.

Hlavně v dílně u dědy mi nejlépe bylo...
a vaření šlo stranou.

(Když mě to ale chytne tak uvařit i upéct dnes už taky dovedu.)

A z malé Lucinky je najednou velká Lůca.
Je to jen díky času jak letí.
Letí sice pořád stejně ale rok od roku sme starší a dospělejší.

Čas se prostě (možná bohudík, bohužel) zastavit nedá....