Tmavá..

Desítky nožiček pobíhá jarní loukou,
Šaty jako lilie vlastní,
Smějí se a tančí s jedinou holkou,
Co tmavá róba jde cestou s ní..

Slunce třpyt se odráží v jejích vlasech,
Zvuk smíchu pohladil ji po duši,
Teď je jí krásně,
V těch těžkých časech,
Písně tvoří baladu pro uši..

Lehkost,
Radost
A smích projíždí jejím tělem,
Spatřila zázrak Štěstí,
Skotačila s nimi spolu s andělem,
Ano, byla jako ostatní, ale co to věští…

Koukla se dolů na kopec,
Kde zahlédla sama sebe,
Utíkala…
Byla zvědavá na konec,
…Nad sebou zatažené nebe…

Povívala se sama sobě do očí,
Kapky rosy jí ztékaly po tváři,
Viděla vše a nic,
Svět se kol ní teď točí,
Viděla budoucnost, co všechno zmaří..

Pár sekund to trvalo
A měla na sobě zas tmavé šaty,
Otočila se a od sebe utekla,
Na stezce v tmavém lese stála
A ty..
Utíkáš pryč, neboť se svého já zalekla.