Má milá Nel

Anotace: Dějiny lidstva jsou doby krutosti, ale i lásky...

Sbírka: Co?

Má milá Nel,
tak píšu ti, jak můj život šel,
po větru pouštím slova,
tebe nebolí už hlava,
jak do světa musel jsem jít
a bez tebe lásko žít.
Na vojnu zverbovat jsem se dal
a tebe prý zabil žal.
Já bojoval za pravdu i lež
a nejednou to byla krutá řež,
prodal jsem život za cizí štěstí,
mnohokrát dostal jsem ránu pěstí.
Má milá Nel,
tak píšu ti, jak můj život šel,
po větru pouštím slova,
tebe nebolí už hlava.
Má milá Nel,
já nad námi kolikrát brečel,
pozdě, já vím,
lásko,
jak vítr byla naše láska,
silná, hravá.
Dnes umírám
opuštěn a sám,
tak aspoň po větru
pár slov ti posílám,
má milá Nel,
život náš - samá rána,
za chvilku oči mě vyklove vrána.
Má milá Nel,
hříšník jsem byl,
jo ne zrovna dobře jsem žil,
ale ty víš, co a proč
jak stalo se.
Já duši svou teď Bohu poroučím.
Má milá Nel,
vidím tě jak tenkrát,
anděle můj, ruku mi dáváš
a já jdu s tebou.
Tak Bože dík.