Z mandlových očí zmizel smích a jas,
po dlouhé době vidím slzy na řasách
a srdce se mi svírá.
Víra opustila Tě v této chvíli,
naděje a náruč má,
dvě věci, co Ti zbyly.
K nim se upínáš,
smutkem nedýcháš
a já ...
slyším se jak říkám
všechno přežijeme, moje malá.
Kde odvaha se ve mě vzala
netuším ...
Zestárlá lvice
zuby cení,
tasí drápy,
jde se prát.
S osudem
nerovný zápas touží vyhrávat
pro svoje lvíče,
pro ni ...
Pojď, vydrž,
nejsi přece sama,
ještě je tady Tvoje máma !
Ach, Jituš, tak moc mne dojímáš,... slůvka došla mi... najednou nevím, co napsat...
25.04.2009 22:05:00 | NikitaNikaT.
Úžasné, silné verše... Daly by se vymyslet bez prožitku? Myslím, že ne, mé slzné váčky byly na konci básně stejného názoru.
25.04.2009 12:45:00 | poustevník Jirka
...nevím,jestli je to život,nebo báseň...je li to život,je to dobrá báseň...je li to báseň,je no jen život
ST
24.04.2009 23:18:00 | WAYWARD
čtu bez dechu
srdce tu k srdci hovoří
hladí dlaň
duše daň
pro pro žití
něha bezbřehá
odhodlání
skutečné
krásné
statečné
pravé ženy...mezi všemi..
ST
24.04.2009 22:26:00 | Mbonita