A když zavane chladný vítr
a mé oči se zalesknou,
ucítím tu nevinnost únoru
a podmaníš si mé rty
A když mě oslepí paprsky
a mé pěsti se změní v dlaně,
polapím tu chtivost července
a spolkneš mě pohledem
A jestli se objeví spadlé listí
a budeš mě stále objímat,
stanu se obyčejným klukem,
kterého nadpozemsky utišíš
jakýmkoli způsobem touhy.
Nejen nadpozemská, ale taky nadčasová, kde se city prolínají ve všech ročních obdobích a plynou a tryskají zcela přirozeně. Dlouho jsem přemýšlela, co Ti sem napíšu, ale myslím, že celkový dojem vystihuje slovíčko z první sloky - protože tahle báseň je vážně Podmanivá.
26.04.2009 21:57:00 | ziriant