Povídej...

Tak trochu sám
na dně studny
opadávám
zbavuju se bláta starých špatných věcí
zbavuju se zrezivělých klecí
a propršených dní.
Ten dnešní, ten byl poslední.

Teď, zvečera, vychází slunce
prodralo se mraky
a svítí na mě, na tebe taky.
Tak povídej...

Povídej, co bys ráda.
Povídej a nevšímej si té vody
to jen ryby šplouchaj, šťastny ze svobody
jako já, jako ty.
Ony taky povídají, nedělají drahoty.

Nestyď se a mluv, už ses toho naposlouchala...
Posloucháš od mala
od babiček ses naučila pohádky
a teď je na tobě, abys je dávala
dál. A třeba mně.

Tak nemlč už, vždyť víš, taky rád poslouchám.
Aspoň si pak nepřijdu tak sám
když vedle mě nekdo mluví.
A když nebudeš mluvit, chyť mě aspoň za ruku...
ať vím, že tě mám.