bez váhaní

ze vzpomínek slůvka splétám
je to vzdalenější svět
ten jako by plakal
a náruč otevřel
jen cizí hlas se tu ztrácel
zvony zněly tam
kde svoje sny otevírám
velkým klíčem zamykám
obelhaný klam
iluze času
nestačí vracet drobné
proč dávat mu
když stejně nevrací
a čeká s nataženou dlaní
bez váhání