Bojím se tmy

Bojím se tmy,
té dámy v černém šatu.
Bojím se tmy,
co halí do kabátu
vše neživé i to co živé dýchá.
Bojím se tmy,
jenž černou barvou míchá
a v tichu všechno pohltí.
Bojím se tmy,
tmy, v jejímž zajetí
se tiskneš ke stěnám
a strach ti nedá spát.
Bojím se tmy,
co chce si s tebou hrát,
před pikolou, za pikoulou, už tě nevidím.
Bojím se tmy,
však trochu závidím
jí věčnou slepotu, kdy pravdu zastíní
a bez zábran pak tvoje mysl sní.
Bojím se tmy,
té dámy beztvaré,
bojím se tmy,
vzpomínky prastaré
zas ožívají jako tehdy, prve.
Bojím se tmy,
v níž cítíš zápach krve,
tep stoupá, srdce buší stále víc.
Bojím se tmy,
té hmoty bez hranic.
Bojim se tmy
v níž slyšíš vzlykot dítěte,
bojím se tmy,
tmy kruté, staleté.
Bojím se tmy,
bojím se nastorkát
a nejvíc té,
v níž věčně budu spát.