Kdysi se možná ještě psalo na vodu

Víš nejkrásnější je
když se upíjí
z vlastního bezvědomí
pomalu se vkrádat
do nitra
jako emulze
pomalu chřadnout
a nechat si do klína
vtisknout
všechny ty monstrózní
arcimoudra
a pak je tu svět
který v nás
přestane
být
protože
někdo vezme hřebíky
a vysrkne z nás
veškerou krásu
ale až to nastane
konec světa bude
už trapně známej
pojem
a pak tu v dlaních
budeme mačkat
vlastní nesmrtelnost
která se rozhodně
nezemřít