Ozvěny života
Ozvěny života
Anotace: statečným námořníkům na modré hladině
Neklidnou bouří vzdouvá se oceán,
blesk křižuje nebe ocelově šedé,
do rukou osud vzal malé bárky Neptun sám,
překonat nesnáze snad se jí nepovede ...
.
.
Na cestu dalekou dívka se vydala,
na cestu za štěstím, vstříc novým obzorům,
bláhová trápení za sebou nechala,
na bárce spletené z touhy a snů.
Do plachet hedvábných vítr se opírá,
do plavých kadeří, čelo jí chladí,
modravou hladinou bárka se prodírá,
uvěřit zázrakům luny svit svádí.
Na dívku nebohou Neptun se rozzlobil,
za její odvahu, naději, troufalost,
do bárky křehoučké silou svou uhodil,
jak by chtěl pokořit dívčinu nevinnost.
Námořník statečný do vln se potopil,
nedbaje běsnění blesků a hromů,
dívčinu v poslední minutě zachránil,
bezpečně společně dopluli domů.
.
.
Je spousta důvodů, proč každé ráno vstávat,
ač proti včerejšku zdá být se černější,
svůj denní boj, ten nesmíš nikdy vzdávat,
včerejškem poučen, jdi ránem zítřejším ...
Poslední tipující: střelkyně1, Holis, poustevník Jirka, zlomeny srdce, NikitaNikaT., Triffid Kolbe, Tacca, Bíša, René Vulkán, j.c., ...
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk29.04.2009 15:18:00 NikitaNikaT.
Poslední sloku beru si k srdci, ale nějak mi nende... ju tak řádně udržet. Mysl a tělo se vzpíná, že lepší to už nebude, mám smůlu... tiško odcházím... číst dál.
28.04.2009 21:41:00 René Vulkán
Ještě dodat pár akustických nástrojů, skotský nebo irský nápěv a byla by to balada jako když vyšije.
28.04.2009 09:29:00 Raziel PsyDearth Characith
ten nesmíš nikdy vzdávat,
když musíš cestou jit...
zajimave a tak trochu i jine narozdil ode všech predeslích
28.04.2009 09:26:00 Mario de Janiero
Krásná, dramatická, srdce se mi rozbušilo...šťastný konec...a vlastně současně začátek...ST.
