kdysi
toulal se
jeden poutník Persií...
po neznatelných stezkách
až k jednomu místu
vysoko v kobercových horách
na osamělém skalním ostrohu
kde tyčí se zdi
nedobytné pevnosti...
tam v ústraní
sídlí zvláštní podivíni...
zasvěcenci
horskému vůdci
v bezmezné oddanosti
schopni obětovat život
pro rovnováhu světa a toleranci...
tam v knihovnách
četl si magické knihy
plné tajných vědění
a učení moudrých
vesmírných alchymistů...
tam
ve věčně zelených zahradách
vymyšlených po vzoru Ráje
kde rostou vzácné stromy
na keřích medové ovoce zraje
a v potocích prýští
víno jiskrné
tančil s dervišem
obdivoval krásu žen
a opájel se hašišem...
být citovým vrahem
nebo dobyvatelem?..
nejlepší je být obyvatelem...
všechny lidi ctít
a přát si
pobývat v jejich srdcích...
Zvláštní...do půli básně jako bych otevřela první list z knihy Alchymista, pak trochu kymácení ve větru a nakonec moudro z jiného soudku.Fandím Ti a tleskám!
01.05.2009 21:42:00 | Indigo