druhá

Rozerve bránu prudké mlčení.
Prší ocel a okvětní lístky
dotyky mlhy na tvářích
V zřícené veži s čepelí
a poslední steč není daleko
jen co padne tma...
V krvavém prameni utone
co nehodno ovládnout oteže
spřežení noční můry.
Do dalšího večera vstoupím
popírajíc utržené rány
a v rozťatém pancíři rudý diamant.
A stín mi tleská