Šílencova zpověd

Prší, slunce se ztratilo,
vítr tříští kmeny,
píseň známou hraje rádio,
uzavřen mezi čtyři stěny.
-SÁM-
Ten déšť mohutně buší do střechy,
zvěř prchla do lesa,
tahle pochmurná noblesa,
jen déšť a jakésy vzdechy.
-MÉ-
Zima vlezlá, vkrádá se do těla,
bouře za oknem a blesky,
ta holubice,snad leknutím, náhle mi uletěla
a najednou, nikdo vůkol neumí česky
-ANI JÁ-
Bez té holubice, prchající deštěm,
jsem slepý a jako blázen,
duše bez těla,
co smutně bloudí městem,
už nepatříš sem, sem na Zem,
-TEDY KAM?-
Ale kdo je na to zvědavej?!!
nejsi prostě nic
si vůl, co touží bejt zajímavej..
tak vypadni už PRYČ!
si troska, a nic víc!
-NEBO SNAD...?-