Objetí

Předpaž ruce k objetí
tak studené, tak vroucí
tam chlad, tam horko poletí
než múzy vzpomenou si

Pohleď, kámen žalem pláče
jako buben v uších mi zní
prázdná bedna od lahváče
s pocitem, že beru poslední

Natři chléb si sladkým medem
aby hlad opustil tě na chvíli
kdybych jenom věděl předem
jak hezcí jsou ti motýli