Zpověď básnířky

V obrazech půlnoční skrýše
tiše se vzhlíží,
starý dům objímají stíny známých hrůz.
Potichu sedí a přemýšlí,
proč je noc tak lakomá
a nechává si pro sebe všechny hvězdy.

Potichu sedí básnířka
rýmy už zase spřádá,
marnotratnost všedních dní
přebíjí s každým dechem.
Sedí básnířka,
tiché verše spřádá.