Vzít batoh na záda
a starou cestou jít.
Vzpomínky seřadit
a rychlé nohy mít.
Z nádraží silnicí,
pak rovně k lesu.
Do kopce pěšinou,
tou cestou plnou vřesu.
Kaplička, maliní,
a na palouku stát,
tam batoh otevřít
a vzpomínky z něj vysypat.
Kde voní mateřídouška,
tam úvozem se dát,
a s hlavou bolavou,
jak slunce pálí,
si dětství přísahat.
Posbírat kamínky,
co sbírala jsi kdysi.
Jahody červené
zas mezi poli jíst.
Pak přejít přes cestu
a dát se ke stavení,
kde skrytá tajemství
ses naučila číst.
Na mlatu, u koní,
i v šerých zákoutich.
V zahradě, kde lavička je
u dvou starých lip.
Ach ne!
hlava je šedivá
a dětství už tu není,
jen starý prázdný dům.
Už nemáš od něj klíč.
Vítej na Liter.cz! Na úvod jest krásné dílko napsané. Moc hezky se mi četlo,je vzpomínkové, upřímné... nádherné. ST!
09.05.2009 11:57:00 | NikitaNikaT.