Návštěvnost
Můj stav
Můj stav
Upocenými, špinavými okny
leze mi do bytu
(mizerné slunce)
a spaluje všechno, co bylo mi krásný
co včera bylo tu
nenacházím
slunce mě spaluje, ohněm mě dusí
bůh ví
že tyhle pocity jsou jen v mé duši
apaticky na posteli sedím
(já nejsem blázen!)
jen prostě občas do blba hledím
(někdy na strop, jindy na zem)
zapálím cigaretu
sirkou, jež nechytá
kousá mě do rtu
myšlenka ukrytá
Podobna nicotě, na cestě k zániku
ztracená všem
jak malý vajgl na velkém chodníku
(jsem - nejsem)
leze mi do bytu
(mizerné slunce)
a spaluje všechno, co bylo mi krásný
co včera bylo tu
nenacházím
slunce mě spaluje, ohněm mě dusí
bůh ví
že tyhle pocity jsou jen v mé duši
apaticky na posteli sedím
(já nejsem blázen!)
jen prostě občas do blba hledím
(někdy na strop, jindy na zem)
zapálím cigaretu
sirkou, jež nechytá
kousá mě do rtu
myšlenka ukrytá
Podobna nicotě, na cestě k zániku
ztracená všem
jak malý vajgl na velkém chodníku
(jsem - nejsem)
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Občas se cítím podobně... Moc krásně napsaná básenka! 100
24.10.2005 16:05:00 | Erybeth
Ty pocity, jsou tak hmatatelné. Moc dobře podané!
24.10.2005 13:47:00 | Krtica
Perfektní,zvláště poslední sloka.Ve výkřicích do tmy,které tu zaznívají je tento tak vžírající se pod kůži až mrazí.
Necítím se být sadistou ani masochistou,ale tahle báseň se mi velmi líbí.
24.10.2005 12:42:00 | Jackyl