Stará učebnice
Stará učebnice
Bylo mi tenkrát šest nebo pět,
když maminka mi ukázala
svou starou učebnici.
Otevřel se mi nový svět.
V rámečku téměř secesním,
černě je psáno France,
vydání druhé,H.Didier.
Zavřu oči a chvíli sním.
Jen maminka a nikdo jiný
neuměl mi z té knihy číst.
Zněla tak kouzelně a zvláštně
ta slovíčka francouzštiny.
Obrázky kreslené perem a tuší,
pětkrát,desetkrát vidět je chci.
Škola a dům. Jak se to řekne ?
A panenka,co šaty jí tak sluší ?
Kolikrát jsem tu knihu měla v ruce,
je v ní i zasedací pořádek I.B,
maminka v první řadě i lavici.
Vždy trochu rozbuší se mi srdce.
Někdo si řekne - maličkost.
Pro mě však navždy památka,
v mé knihovně je v první řadě.
Takový malý velký skvost.
Komentáře (16)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
s úžasem pročítám Vaše básně a dech se mi tají... krásné... jako čtenáře se mě už nezbavíte...
21.06.2009 09:53:00 | Stoneman
Krásná báseň, nádherné vzpomínka, překrásný závěr, tak moc mu rozumím. ST! za obsah.
17.05.2009 15:50:00 | NikitaNikaT.
Vím, jak miluješ tu zem,
kéž by byla za rohem,
na kánoi bych tě tam svez,
myslím to vážně,
to mi věz
08.05.2009 21:00:00 | Kars
měla jsi štěstí, že jsi měla maminku
a ještě větší, že jsi se toužila učit a ona tě učila
je něco tak nádherného, když můžeš vzpomínat na kouzelné chvíle tak srdci milé
06.05.2009 00:32:00 | Lady L
Takové milé, dojemné a citové a vůbec to nemyslím špatně! Člověk by měl mít pár drobnůstek, k nimž cítí mnohem více, než se na první pohled zdá.
04.05.2009 16:07:00 | ziriant
