Potápějící se loď

Anotace: mé vnitřní pocity z pracovního pole

Sedím sama, bez pocitů.
Všechno vnímám, ale neprocitnu.
Očima netěkám, vyčkávám zase,
až žárovka nade mnou pomalu zhasne.
Dávám si kafe,
snad probudí mě do dnešního rána.
Koukám a cítím se jak bílá vrána.
Taková výjimka mezi černým popelem téhle doby.
Vysoké a vratké jsou k úspěchu schody.
Kymácím se na společné lodi a vidím,
jak utíkají krysy.
Vzteklé a popuzené mají v obličeji rysy.
Vzali jim pevnou půdu pod nohama
a ksichtem okusili pevnou zem.
Jen já, bílá vrána, ...
Proč tu vůbec jsem?