Můj portrét

Příliš snící,
méně v realitě,
někdy spící,
někdy energie sytě
ve mě projevuje se,
jak blázen někdy jsem,
idea v mé hlavě pluje,
-v tu chvíli jinde jsem.
V tu chvíli mé tmavé oči
jakoby do prázdnakoukaly,
přitom v nich se svět točí
a verše plují.
Básně jsou muj život,
kresba též,
bez nich bych tu nebyla
a to není lež.
Já člověk jak z jiné planety jsem
a ani mi to moc nevadí,
hlvně, že tu jsem
a že mě mají rádi
určití lidé, mí přátelé,
to staší mi,
život je hezčí s nimi.