Za jasnou září
večer, když se šeří
stokrát a jednou
na křídlech bez půvabu
úporně a směšně
doráží nocí
s touhou neposednou
křídla svá trhá
a přece znova
ber kde ber
rozráží vzduch
i svoji tupou hlavu ...
Amatér,
stále ještě věří ...