když je mi smutno
vím kam jít
jenom je nutno
svět svůj mít
račte .......
s Pegasem z hvězdné oblohy
všechno dobře hlídáme
nehrajeme si na bohy
jen si tak hezky lítáme
kolem slunečního trůnu
k měsíčnímu a zpět
ještě pozlobit Lunu
a rychle utéci hned
a taky napást beránky
však je jich plné nebe
až promění se v červánky
pak ukážu jim tebe
z nebe pak na louku
panečku to je jízda!!
všem na tom palouku
až v uších hvízdá
co tady práce mají
luční zvonky zavřít
skřítek se sotva nají
už zase pár snů najít
v každém tom zvonečku
spinká lidský sen
zavři víčka holečku
zavoláš ho ven
tady dva nesou malinu
velikou jako dům
už přitáhli ji do stínu
raz, dva , bum !!
hostina bude veliká
budeme rádi přijdete - li
stolek pod tíhou naříká
šššš sen ještě není celý ......
možná příště ???
No jak mi tohle uteklo, to fakt nevím. Človíčku pohádko, něžné je tvé království, tak krásně se o něm sní...
05.11.2005 12:40:00 | Krtica
Oli, já se moc omlouvám, že mám takovou absenci ve čtení
na Literu, že mně uteklo nejmíň 10 Tvých posledních
básní. Ale všechno doženu, jen co se trochu vyhrabu
z povinností, slibuju. Vidím, že prožíváš období
velké inspirace. Kdybych Tě neznala osobně, nikdy bych
neuvěřila, že ty krásné verše jsou od chlapa s chlapským
povoláním. Moc pozdravuju a vzpomínám. Beáta.
26.10.2005 13:59:00 | Beáta