Kytice

Na rozkvetlé louce se prochází dívka,
Trhá květiny,už má velkou kytici.
Touží mamince udělat radost.
Když byla malá,vždycky trhala květiny
Pro maminku,aby se na ni usmála
A řekla ta láskyplná slůvka,
Co matky dcerám říkávají.

Po čase však dívenka začala mít i jiné zájmy,
A kytiček matičce nosila méně a méně.
Až přestala květiny nosit úplně.
V očích dívky byla maminka stále člověk,
Který pro ni znamená víc než cokoli,
Jen už to nedávala tolik najevo.
Dívenka vyrostla,byla zní žena…
Na maminku měla čím dál méně času,
Měla svůj život,jako v dospělosti každý…

A najednou byla zase tahle malá dívka na louce,
Plné rozkvetlého lučního kvítí jako kdysi a trhala kytici
…..pro maminku……na hrob…