Turbulence

Jsem příliš starý na štěstí,
Přespříliš mlád na smutek,
A přesto mám stále obojího nadbytek

Smrt drtí železnou pěstí
Z nám neznámých pohnutek -
Však co víc jsme než na jatkách dobytek?

Není v tom už nic víc,
Chci ale přesto vyvodit,
Proč stejně jak smrt bolí nepřítomnost Tvá

Překrásné, přesto nic -
Je pro nás těžké pochopit
Že když zhasneme v pokoji, všude je tma

Je těžké chápat, proč
Láska nás bere útokem
A pomeranče chutnají nejlépe vždy uvnitř

V mých rtech své smoč,
Smíš podvádět úskokem
Lásko, smrti, ať jsi cokoli, žádám Tě - mé dny jitř