tenkrát jsi byla indiánka
co se jmenovala
,,vítr ve vlasech,,
tvář ti čechrala pírka
a já se koupal
v tvých úsměvech...
jó život byl krásnej
i když
tvrdej jako kámen
kulky rychlejší než slova
umíral jsem brzo
a přesto tak nějak lehčí...
dneska tam
pod tou šibenicí
stojím znova...
i to dřevo
pode mnou
už není
jako dřív
dnes je trouchnivější...
krk mám ozdobenej oprátkou
kněz pronáší
jakousi řeč
o nanebevzetí
a slova jsou možná
ještě ostřejší...
já je nevnímám
uvnitř mě lechtají pírka
usmívám se
akorát mi chybí pistole
a smrt je pomalejší...
opakovaně a v různých životech - proto máme pocity,že jsme to už kdysi zažili.)
10.06.2009 13:53:00 | Marupiara
ST!:-) (já prostě musela aspoň nějak napsat, že jsem nadšená)
19.05.2009 21:51:00 | okousaná od světlušek
libi se mi pasaz o tom drevu, jen bych tam nedavala ten posledni radek, ale to je jen osobni poznamka... tipas
12.05.2009 12:07:00 | saddova
Krásný ten vítr ve vlasech, indiáne....enigmane...co Tě vítr zas odvane....ST!
12.05.2009 12:07:00 | Veselý Drak
A až přijdeš potřetí,posedmé...ponekonečné...
Pořád tu bude...v šatech s netoPírky,s úsměvem...
Squaw žijící v průrvě časů ...
počechrá Tě zase
Sedlej Oře
...Howgh!
11.05.2009 12:33:00 | zvířenka