Tak jsem dnes uklidila dům
A vyleštila zrcadlo
Já káča hloupá
Zkamenělá fosilie
Co mě to jen napadlo
Na zrcadle čmouhy
co nejdou smýt
rám je taky pěkně jetý
ztrouchnivělý snad
Skvělý jarní úklid
Myšlenky jdou samy
Napadlo mě ..
To zrcadlo
zkrátka vyhodit
a nebo ...
Najít odvahu
se do něj podívat
Smířit se s tím
Že jsme babičky a mámy..
Radovat se z dětí, vnoučků
Když jsou tady s námi.
Naučit se spokojeně žít
S vějířky kolem očí
a nějakými navíc oblinkami
Rozdávat nejkrásnější nitro
Co máme jen my ..
MÁMY..
pohledet pravde do oci..
a zzit se s realitou
to dava nadhled..a taky lasku kolem..
snad ne skrytou..
zaslouzi dik tohle tvoje jarni zrdcadlení...
jsou veci..co se cenili..
cenit budou
a stale ceni..
a odvaha ta tobe...nechybi..
to kazdy kdo tve radky cetl..vi .o)
27.05.2009 23:21:00 | Bean
V anotaci o sobě píšeš, že nejsi básnířka. Jak bys ale mohla napsat něco tak dobrýho, kdybys jí fakt nebyla?
25.05.2009 07:23:00 | René Vulkán
Jen se koukni.
Třeba uvidíš.. že pro Tvé blízké.. v kraji zdejším.. Nút je.. tím nejkrásnějším.
16.05.2009 19:15:00 | Šerpík 1